Do Tuticorin jsme dorazili asi před dvěma týdny, ale teprve koncem minulého týdne jsme se mohli přestěhovat na stálé místo. Stále ještě nemáme tekoucí vodu, přestože motor měl dorazit ve čtvrtek, maximálně v pátek. Až tak moc mě to neptrápí, jistě ráda bych umyla nádobí nebo vyprala věci pod tekoucí vodou, ale pobyt v tom, čemu se říká koupelna mne stejně neláká, dávám přednost přesunou kýbl, který slouží jako sprcha i pračka ven na dvorek.
To jsem tak jednou musela v noci na záchod a musela jsem zabít tři šváby, abych měla klid. Koupelna je totiž skoro bez okna, žádné větrání, dlaždičky umýval asi jen Ježíš, který tu naposled bydlel (jeho "foto" máme na vstupní bráně) a podle toho to take vypadá. Jako záchod je to dobrý, i když radši bych starou známou kadibudku na zahradě.
Ale teď k té světlejší části. Domeček se nachází ve "vesnici" Thalamuthu nagar asi 5 kilometrů od naší kanceláře a pár metrů od škol, které navštěvujeme. Autobusem jedeme nějakou tu půlhodinku, vlastně ani nevím jak dlouho, někdy mi to přijde jako větčnost. Autobus se cestou naplní a tak většinu stojíme a držíme se oběma rukama čeho se dá, cesty, silnice jsou úzké a projet plynule všemi uličkami se neobejde bez řádného dobrodružství. Každou cestu se připravím na možný převrat autobusu na stranu a když se mi náhodou podaří vychytat sedadlo u okna, necítím se moc bezpečně.
Každá dobrodružná cesta je doprovázena hlasitou hudbou, a tím hlasitou myslím hlasitou, takový ten jemný zvuk, když jsem si pouštěla Metallicu na mé nové hifině, to jistě nevydává. Nedávno jsem se s kamarádem bavila o tom, že jistě musí být indouvé úderem 20-tého roku nahluchlí, už si to nemyslím - bude to od narození.
Když tedy konečně vystoupíme z pekelné jízdy nalezneme se u kostela, který má na vrcholku krásně modrý neonový kříž. Po cestě domů si poslechneme hlastiou hudbu ze dvou "hinduistických" chrámů, které jsou hned naproti sobě přes ulici. Co dorazíme domů vítá nás hlasitá hudba od sousedů, pokud ej to dostatečně brzy, ale později se ozývá věčné Alahu akbar z blízké mešity.
K pobřeží to také nemáme daleko, asi 15 minut chůze, mineme solná pole a jsme tam. Řekla bych, že se můžeme schladit mořskou vodou, ale pláž je plná krabů, medůz a odpadků z blízkého rybářského osazení, ale mořský vzduch nikdo nezkazí, ten nám zůstává.
Komentáře
Okomentovat