Zdá se to neuvěřitelné, ale po skoro třech měsících konečně dorážíme do Indie! Vstupní branou je nám vesnice na severovýchodě, kde naskočíme na autobus do Siligury a odtud již džípem do Dardžílingu.
Přespali jsme v nepálské vesnici Kakarbhitta a hned ráno vyrazili překročit hranice. Najít cestu z Nepálu nebylo těžké, našli jsme kancelář, kde nám orazítkují pas, abychom neodešli z Nepálu nelegálně a vyrazili tak pěšky přes "zemi nikoho". Po deseti minutách chůze jsme dorazili přes most do Indie. Zleva nám soukromý taxikáři nabízejí odvoz do Dardžílingu, na pravo se kontrolují projíždějící kamióny, ale my se ještě nestihli přihlásit, nikde žádná imigrační kancelář, která by nás zastavila a zkotrolova víza. Museli sme se několikrát zeptat, abychom ji našli než jsme se mohli přesunout do Siligury. Naštěstí jsem v Nepálu vyměnila pár dolarů za indické rupie, takže jsme se nemuseli zdržovat hledáním banky nebo spíše nějaké zapadlé směnárny. Navíc byl kurz lepší než v Dardžílingu a nepálci nemají ve zvyku moc lhát, že jejich kurz je lepší než ten v bance, jako indové.
Obě vesnice (nepálská i indická) se od sebe na první pohled moc neliší, ale že je žena v Indii pozná dle pohledů místních, navíc pokud si myslela, že to vlastně bude takový malý Nepál (ostatně většinou jsou nepálci přesvědčeni, že je ta část Indie vlastně jejich) a nedorazila hned ze začátku s dlouhými kalhoty.
Asi po hodině jízdy jsme přestoupili na džíp a čekala nás asi čtyř hodinová cesta do kopců, která určitě není pro slabé žaludky, ale za to člověka určitě ohromí ten výhled do ůdolí a studený vánek věštící chladnější podnebí, což je po letním Nepálu vítaná změna.
 |
| Buvoli, kteří nelegálně vstupují do Indie |
Komentáře
Okomentovat