A jsme zpět na východě

Tentokrát ne na tak vzdáleném. 

Horko už se nedalo vydržet a tak byl čas vrátit se do staré dobré Evropy. A protože bez práce nejsou koláče musela jsem se hned začít zabezpečovat. 

Návrat do reality šel jako po másle, z indického snu jsem se probudila rychle. Tahle noční můra pominula....

O týden později jsem se přestěhovala do Maďarska za prací, o další týden do nového bydlení, kde jsem zalezlá jako krtek trávila volné víkendy a odpoledne. Mír, chlad, na zemi čisto, člověk slyšel každé zašustění podzimního listí a když jsem nechtěla nikoho vidět, tak jsem prostě zůstala doma. 

Toto období trvalo asi 3 měsíce, pak už jsem k lidem zase našla cestu a občas vyrazila i mezi domorodce. 

Teď jsem se přestěhovala ještě jednou a jedno stěhování mne stále čeká. Dovezla jsem si pejska a ne všude věrného kamaráda vítají. A tak se mezitím moc nezabydluji a začínám pozorovat maďari:

Co jsou zač?
Co dělají?
Proč jim nikdo nerozumí?
Co mají s Arabelou?