Vítej do horoucího Dilí!

S napětím ve vlaku očekáváme příjezd do cílové stanice. Moc jsme se nevyspali, cesta se protáhla na 16 hodin a museli jsme se dělit o již tak malou postel vždy dva. Na mého kamaráda vyšla postel celá, ale to jen ze začátku - v noci si k němu přilehl ind.

Za okny se rýsuje hlavní město Indie a my se stovkami místních hrneme k východu, kde už na nás čekají neodolatelné nabídky na taxi. Řidiči jsou neoblomní, ale my se nedáváme a spěcháme k nejbližsímu Pre Paid taxi okýnku, jen aby jsme zjistili, že nám lístek pro pět lidí neprodají, ale můžeme si to stejně usmlouvat neoficiálně s řidičem. Tak to je. Indie.

V Dilí jsem již jednou byla, ale teď je pro mne opět všechno nové, projíždíme kolem Indické brány a dále jedeme na místo, kde budeme asi na týden ubytovaní. Všechno je takové nové, čisté, organizované, řidiči ani moc v protisměru nejezdí, hlavní města se mění tak rychle, si říkám. To jsme ale jen projeli přes to velké centrum a teď hurá do reality všední Indie, se vším, co to přináší - pobíhající zvířata, pouliční prodejci, všudypřítomné válející se odpadky a vůně smažených rychlovek, která se na nás hrne ze všech koutů. Jelikož má většina z nás žaludeční problémy přecházíme tyto stánky rychle, bez zastavení.

Dostává se nám patřičných pokynů pro úspěšné přežití v této části města - pokud jsem žena v žádném případě se po setmění nemohu pohybovat sama a pokud jsem muž radši ve dvojicích, nejlépe ve trojicích. Nedávno tu byl zastřelen kolumbijec, "hned tady za rohem" ukazuje nám náš indický známí, "ale jinak je to tu celkem bezpečné", dodává, jen být opatrný. Ne, že bychom se moc báli, já sama vydám za dva Indy, ale že je brána kanceláří zamčená na několikrát, plus strážný a jeho vlčák, trošku nám to dá k zamyšlení a tak i ten nejstatečnější z nás teď podezřele pospíchá domů.

Otázka bezpečnosti nás ale tak moc netrápí jako spíše počasí, přece jen se pohybujeme mezi kanceláří a ubytováním, což je asi 10 minut pěšky. Brzy dorazí monzum, říká se, prozatím si ale užíváme počasí, které tomu předchází. Teploty se na slunci vyšplhají přes den na více než 50 stupňů, teplota ve stínu může být pouhých 40, občas 35, ale těžko cítíme nějaký rozdíl, pokud tomu opravdu tak je. Den nebo noc, pořád stejné horko. Pokud se člověk pohybuje je to snesitelné, jakmile se zastaví už se koupe ve vlastním potu.

Sprchujeme se dvakrát denně, vždy horkou vodou, protože všechny nádrže s vodou jsou na střechách a přes den se tak krásně nahřejí. Kamarád teď vymyslel systém chlazení vody, tak možná dnes bude sprcha osvěžující. Ručník nepotřebujeme, hned jsme sušší. Příjemné spaní přináší fén, který nám rotuje nad hlavou celou noc, pokud se náhodou zastaví hned nás to vzbudí do neobyčejného ticha, a hlavně pocitu nedostatku vzduchu.

Naštěstí nebudeme v Dilí dlouho :)