Ruska už jsem měla plné zuby a tak jsem se těšila na naši další destinaci - Mongolsko. Den před odjezdem jsme na "autobusovém nádraží" v Ulan Ude koupili jízdenku. Autobus měl odjíždět v 7:30, ale už ze začátku měl zpoždění. Potřebovaly se naložit poslední krabice.
Asi na půl cestě se dostáváme k první zastávce a odhlašujeme se z Ruské federace. Přestože se mi Moskva moc nelíbila, couchsurfing trošku šílený a nakonec hotel/bordel v Ulan Ude na dojmech moc nepřidal, země má své kouzlo a ráda se tam ještě vrátím, spíše do pro mě více přitažlivějších míst někde na Sibiři!
Ale tedˇuž všechny zavazadla ven, projet skenerem, orazítkovat pasy a zpět do autobusu, aby jsme po pěti minutách jízdy proces opakovali již v Mongolsku. Na hranicích zjisťujeme, že od minulého měsíce už zase víza potřebujeme, naštěstí není problém je získat na hranicích a tak vyplňujeme patričné formuláře. Řidič na nás tlačí, ukazuje na hodinky - šup, šup, musíme vyjet! Děláme, co můžeme a brzy se vracíme do autobusu. Po pár minutách jízdy opět zastavujeme - čas oběda. Všichni ven, povinně na jídlo. Proto ten shon :-)
Můžeme si zde také vyměnit své rubly za tugriky a po vzoru místních tak děláme. Kurz má být lepší než v bance.
Dalších 585 km za námi.
Komentáře
Okomentovat